11. Neštěstí v Pai 2. část
Jeden by řekl, že po takovém nočním zážitku jsme si už vybrali všechnu smůlu, kerá nás mohla potkat. Petronel si to nemyslel...
Ráno po nočním maratonu jsme usoudili, že nemá cenu snažit se stihnout autobus v 8 hodin, na který jsme měli koupené jízdenky. Dřív než začaly Tinovy záchodové potíže, tak jsem sebrala odvahu a poprvé ve svém životě sedla na skútr a jela do města sama. Jezdí se zde v levo, což pro někoho, kdo má problémy s určováním stran už i za běžného provozu, je dosti matoucí. V naději, že Tino si dá artičok a bude mu líp, jsem koupila jízdenky do Chiang Mai na nadcházející den hned na první ranní spoj. Což se ukázalo, jako zbytečně vyhozené peníze. Teprve v 10 hodin ráno se zdálo, že Tino bude schopen pohybu. S batohy na zádech jsme se tedy vydali do města najít nový způsob, jak se dostat do Chiang Mai.
Mým plánem bylo jít na nádraží, koupit lístky do Chiang Mai a pak v Chiang Mai přestoupit a jet dalším spojem do Chiang Rai. Velice prosté. Z Pai se dá dostat jen dvěma způsoby - veřejný autobus nebo soukromý. My měli v plánu jet veřejným. Během naší cesty na autobusové stanoviště jsme však procházeli kolem soukromé agentury. Nedalo mi to a tak jsem se zastavila a zjišťovala jejich možnosti. K mému štěstí zde byli dvě volné místenky na autobus 13:30. Což bylo až za 3 hodiny a to se nám čekat nechtělo. "Díky za informaci, já se ještě zajdu podívat vedle na stanoviště" s omluvným úsměvem jsem se tedy vzdálila od přepážky a šla dál. Stanoviště autobusů se nachází jen pár metrů za soukromou agenturou. Poslala jsem Tina stoupnout si do stínu a já sama si vystála frontu u okýnka. Pán za přepážkou si mě asi pamatoval z předchozího dne, divně na mě koukal a při tom se potutelně usmíval. Možná si říkal něco jako "Haha, ráno jste neodjeli, copak se asi stalo?" Prosila jsem ho o dva lístky do Chiang Mai na dnešní den, ideálně ve 12 hodin. "Sori, no tickets" jediné volné až ve 4 hodiny. AAGGGRGAGGGRRRRR
No jistě! Vůbec mě nenapadlo, že když je vyprodaná soukromá agentura, tak bude vyprodaná i ta veřejná. V poklusu jsem drapla Tina za paži a letěla zpátky k agentuře. Tino za mnou povlával jako zvadlý kvítek a z jeho výrazu si dokážu představit, jak mu bylo. Upocená jsem tedy dorazila do agentury a skoro zařvala na paní u stolu, že ty dvě místenky ve 13:30 bereme. Už při jejím prvním slově "Sori" se mi zježily chloupky na zátylku. "Už místo nemáme" řekla malá thajka a ukázala na dva nadváhou stižené angličany vyvalené na pohovce. Spadla mi čelist. Jeden z "anglických šťastlivců" měl dokonce tu drzost se na mě usmát a mávnout rukou, jak kdybychom byli staří známí. Myslím ale, že můj buvolí odfrk mu dal jasně najevo, co si o něm myslím.
"Co teď?" Prsty mi začaly kmitat po obrazovce telefonu a hledat nejlepší možnou cestu z téhle šlamastiky. Privátní taxi 5000 bathů, bus ve 4 hodiny - příliš pozdě, ujel by nám poslední spoj do Ching Rai... Jako nejideálnější se zdá zůstat ještě jednu noc v Pai a do Ching Mai / Chiang Rat jet až další den. Jelikož se Tino tvářil jako "je mi jedno co uděláme, hlavně už ale něco dělejme", tak tenhle nápad jsem vzala za odsouhlasený a začala se dívat po možnostech ubytování.
V tenhle moment mám pocit, že se na mě konečně usmálo štěstí. Na Bookingu se ukázala nabídka volného pokoje se soukromou koupelnou za pár bathů. Plus bylo to jen pár metrů od místa, kde jsme stáli. Nehleděla jsem na Tinovy poznámky "tak to zabukuj" a rovnou běžela na adresu ubytování. Kdysi se mi osvědčilo kupování pobytu rovnou na místě, dostanete většinou lepší cenu, než na Bookingu, takže logicky, proč toho nevyužít, když jste od hotelu pár metrů. Batoh se mi divoce třepal na zádech a já litovala, že sebou táhnu tolik zbytečností. Na foukací harmoniku hrát neumím, háčkování mě teď nebaví a joga bloček ani po měsíci neopustil můj batoh. A k čemu mám 5 párů ponožek taky netuším.
Na ubytování to vypadalo úžasně! Čisté prostředí, chládek, co víc chtít? Za pár vteřin se ukázala drobná žena s burkou na hlavě a mě polil úlevný pocit, že si za chvíli sundám ten příšerně těžký batoh ze zad a svalím se na postel.
Nastávající minuty byl pro mne velmi matoucích. Snažila jsem se recepční vysvětlit, že rezervaci nemám, ale že podle Bookingu mají volný pokoj. Recepční mi pořád cpala před oči telefon, ať ji ukážu své jméno rezervace, a já ji zas pro změnu ukazovala vlastní telefon s informací, že mají volný pokoj. A ten já chci. "No reservation! Free room!" "Name? Name reservation?" "No reservation! Free room!" V tu chvíli se vůbec netuším odkud zjevila další ženština - evropanka. Velmi naivně jsem si myslela, že mi přispěchala na pomoc. Určitě vysvětlí recepční celu situaci. Že já blbá ji vůbec nechala mluvit. "Hello, můžu si prosím o den prodloužit pokoj? Děkuji" ke mě pak jen hlesla "Sori" a odešla.
CO? Nestačila jsem valit oči. Recepční udělala klik klik na svém telefonu a s úsměvem mi sdělila "we are full, sori". Jsme plní, rezonovalo mi v uších. A to mi najednou rozumíš co po tobě chci, že?!!! Na Bookingu mi bliklo Sold out a bylo vyřešeno. Jako opařená jsem se otočila na Tina. "Chápeš co se teď stalo?"
Tino vypadal že mě na místě uškrtí nebo umlátí pampeliškou. Já pořád v úžasu nad tím, co se tady událo, jsem musela přísahat, že už nikdy nebudu čekat s bookováním hotelů. Těch pár ušetřených halířů nestojí za Tinův hněv... Další pokoj v jiném hotelu jsem musela zarezervovat hned na místě před jeho očima.
Jakmile byl vyřešen následující nocleh, tak jsem se vydala naposledy na nádraží koupit nové lístky na autobus. Už mě ani nepřekvapila konverzace, která proběhla mezi pánem za přepážkou a mužem stojícím ve frontě přede mnou "Nemáte lístky do Chiang Mai ještě na dnešek" "Ne bohužel jsou vyprodané, ale počkejte, právě odjíždí jeden autobus a ten má dvě místa volné, protože lidé, kteří měli jet se nedostavili - máte tedy štěstí můžete jet hned"... Neexistují šťastlivci, existují jen smolaři, díky kterým mají ti ostatní lepší život... Ignorujíc smějícího se chlapa za přepážkou, jsem koupila lístky a vydala se za Tinem říct mu, co se právě odehrálo na autobusovém stanovišti.
A aby toho všeho nebylo málo, tak jsem celý večer proseděla s hlavou v záchodě a modlila se, aby už bylo ráno a celá tahle naše nešťastná epizoda byla za námi.
Komentáře
Okomentovat