21. Hello, It's me
Poslušně hlásím, že po dobu našeho pobytu v Danangu se nic dalšího nestalo. Jen si pár lidí myslí, že jsem zpěvačka Adel a jedna historická památka byla opět zavřená.
Na vysvětlenou: s Tinem jsme si pobyt v Danangu "užili" jak se patří. Jedinou významnou atrakcí města je Muzeum sochařství a to nás upřímně moc nerajcovalo. Co ale na celém pobytu bylo fakt peckovní? Rozhodně nedaleké městečko Hoi An. Paradox - Hoi An je mnohými nazýván "Nejkrásnější město Vietnamu" a to i přes fakt, že není tak úplně typické vietnamské město. (Co to asi vypovídá o vietnamské kultuře? :D ) Toto město je významným přístavem a již od pradávna se zde vyskytovaly čínské a japonské komunity. To se samozřejmě odráží i na vzhledu města. Nejenže zde najdete chrámy a komunitní domy s naprosto odlišnou architekturou, ale jedinečným symbolem města jsou lampióny a lucerny. I ve dne je město nádherné, to pravé však přichází s večerem, za tmy je totiž naprosto úchvatné (až na davy turistů...) Jestli se někdy vydáte do Hoi Anu, doporučuji zůstat minimálně přes noc, atmosféra na hlavní štráse je nepopsatelná. A za mě - pokud budete chtít někam na jídlo, tak zvolte druhý břeh řeky (ostrov An Hoi), je tam větší klid a pohodlí. My se s Tinem vyvalili jako dvě lamy na sluníčku do pohodlných křesílek jedné z restaurací, popíjeli ovocné koktejly, dali si něco na zub (já musela vyzkoušet místní specialitu a Tino zůstal u klasiky) a užívali si cvrkot setmělé ulice prosvícené tuctem lampiónů. No žůžo labůžo, co si budem.
Jak už jsem psala o místní architektuře, je zde nespočet památek, které stojí za to vidět. Jednou z nich je i Chua Cau most (někdy zvaný Japonský most), ke kterému se pojí nespočet legend a pověstí. Jedná se o dřevěný most z 16. století, který symbolizuje spojení japonské a čínské komunity. Kromě toho má i spirituální význam v podobě ochrany proti démony. Pověst říká, že most je ve skutečnosti jílec meče, který je vražený do nitra země a jehož čepel proklála hlavu obřího netvora, čímž jej uvedla do věčného spánku. Pokud by se ale cokoliv stalo s jílcem-mostem, hrozí lidstvu zánik v podobě probuzeného monstra z hlubin. A to mi příjde opravdu hustý! Takže se není čemu divit, že jsem Tina přinutila jít se na most podívat. S nadšením jsem ho táhla přecpanou ulicí a vyprávěla mu vše co o mostě a Hoi Anu vím. Párkrát jsme místo obkroužili a já stále s nadšením tvrdila "ještě kousek, tady to přece někde musí být!" Asi už ani nemusím psát, jak mi klesla čelist, když mi došlo, proč most nemůžu najít.
Ještě než ukončím tento příspěvek, tak jen v rychlosti - jak se stalo, že si někdo myslel, že jsem ta známá zpěvačka Adele. Jak už snad víte, mé jméno je Adéla. Jelikož ale "Adéla" mým uším zní hrozně tvrdě, tak si od přátel nechávám říkat jen "Adel". Na mých toulkách cizinou jsem si vyšperkovala menší fórek během seznamování. Kdykoliv potkám nějakého cizince, který má problém s mým jménem, tak nadhodím otázku zdali zná zpěvačku Adele. Pokud se mu rozzáří očka a odpoví "Aaaa yes yes" tak mu na oplátku zanotuji "Hello, it's me" a v nejlepším případě si už do konce života zapamatuje mé jméno, v horším případě na mě koukne jako na blázna, divně se usměje a řekne "Aha"... Svůj fórek jsem si nemohla nechat odpustit ani na kurzu Výroba lampiónu, na kterou jsem v Hoi Anu zašla zatímco Tino se šel ostříhat. S mou lektorkou jsme si hned padli do oka, žertovali jsme o tom, že jsem opravdová zpěvačka a že dready mám jako kamufláž aby mě na veřejnosti nikdo nepoznal. Zábava to byla až do momentu, kdy jsem si po hodině mé usilovné práce na lampiónu všimla, že po mě pokukuje jiný lektor a nenápadně si mě i fotí. Nejsem si jistá zdali si opravdu myslel, že jsem ona známá zpěvačka, nebo si myslel, že to nemám v hlavě v pořádku a jen si myslím, že jsem opravdu ona. Zpětně si říkám, že vtipkovat v angličtině má své meze - nikdy nevíte, zdali vás dotyčný pochopil, nebo se jen směje, kývá a v hlavě vymeteno.
Komentáře
Okomentovat