5. Bangkok - první střet s thajskou kuchyní
Neskutečné vedro, hluk, křik, odpadky, stánky s pouličním jídlem, bezdomovci na zemi, klakson aut a hejno motorek. "Domove, ach sladký domove" jako bych se vrátila o pár měsíců zpátky, do doby, kdy jsem v Bangkoku studovala.
S blaženým úsměvem na tváři poslouchám trochu zděšené vyprávění Tina o tom, jak je tady hrozné vedro, hluk, křik, smrad z odpadků a okolních stánků, mnoho bezdomovců atd. "Proboha, tak to na ulici nikdy jíst nebudu!" No jo, první dojem z Asie je vždy trochu šokující.
Myslím, že Bangkok na Tina neudělal úplně nejlepší dojem. Chvilku jsem si i myslela, že z něj opravdu bude frutarián. Doma často prohlašoval, že bude banánatarián, což paradoxně nebude, páč banány, které tady mají, mají v sobě pecky a to ho moc neoslovilo. Naštěstí po prvním pořádném jídle, které jsem schválně naplánovala tak, aby se konalo v kantíně mé bývalé univerzity, zjístil, že thajské jídlo není vůbec špatné. V pozdějších dnech si dokonce vyšperkoval taktiku ochutnávání jídel. V restauraci si objedná nějakou jistotu - Pad Thai nebo Cashew nuts, já si objednám něco pro něj nového a doposud neodzkoušeného, posléze ochutná z mého talíře a když to projde jeho chuťovými pohárky, tak se další den jde do restaurace znovu a on si objedná to, co já předchozího dne. Heslo "nebudu nic riskovat" tedy doposud vládne všemu. Kdyby přeci jen náhodou narazil na netopíří bulvu nebo blánu z jednorožce, tak asi rovnou můžu volat na letiště, aby ho ochranka nenechala nastoupit na první volné letadlo.
Pozitivní je, že zatím ho natáhlo jen z kousku zázvoru co měl v jídle a pak z jednoho typu knedlíčků z obchodu. Příhoda se zázvorem byla docela vtipná. Mělo se jednat o rýži s kachnou a nikdo z nás nečekal, že tam bude zázvor. Tino si samozřejmě jako první sousto dal do pusy právě onen zázvor a co si asi myslíte, že se stalo, když s vědomím, že jí kachnu kousnul do rozvařeného hořkého zázvoru? Bez komentáře... Jen tak tak jsem ho přesvědčila, aby jídlo dojedl, nicméně "Komongaj" si už prý nikdy nedá. Co se týká knedlíčků, tak to mělo dopad i na mě. Tino mi po této "ohavné" zkušenosti s klendlíčkem dost hlasitě vyčítal, že ho pořád nutím zkoušet nové věci. Já mu na to řekla, že je suchar a že jen chci aby poznal více věcí. Načež jsme se domluvili, že on nebude suchar a já budu muset každé ráno cvičit. "Protože moje tělo neudělá ani jeden klik." Tino tvrdí, že jsem jediná na světě, s tím ale rozhodně nesouhlasím. Ani moje mamka a segry klik neudělají.
DObré je, že ne všechno jídlo je pro Tina tak riskantní. Croasánové toustíky ze supermarketu 7/11 a ovocné šejky jsou vždy jasnou volbou. Já asi díky absenci čichu nedokážu ocenit chuť šejků tak jako on. Když chci osvěžit, tak si dám passionfruit, když chci zasytit tak banán, když zavodnit tak meloun a s alkoholem se dobře míchá kokos a ananas (vznikne z toho něco jako piňakoláda). Tino je ale jiný labužník. Ten si jednou dává pomerančový, pak kokosový, pak mango a passion fruit, pak jahodu, kiwi či dragon fruit a završí to údajně nejlepším mangem s ananasem. Na varování, že jeho trávící trakt není zvyklý na takovou dávku ovoce moc nehledí. A bohužel ani můj trakt není ještě úplně v cajku, takže samozřejmě se není čemu divit, když každé ráno i večer oba trůníme na záchodě.
Komentáře
Okomentovat