7. Pai - záchod, únos, masáž
Vzhledem k tomu, že Bangkok není to pravé ořechové ani pro mě ani pro Tina, tak po čtyřech dnech mizíme na sever. A proč na sever? Na jižních ostrovech zrovna prší, naopak na severu v horách by to už mělo být v pořádku. Plus výhodou je to, že je po období dešťů, takže vše bude zelené a ne tak spálené a smogové jako při mé poslední návštěvě.
Našim plánem je nejprve noční přesun z Bangkoku do Chiang Mai a poté minivanem na sever do malého města Pai. Pro mne je toto místo úplnou oázou. Malá rušná walking street a jinak samé kopce a rýžové plantáže. I na Tinovi jde vidět, že se zde víc uvolnil a začal si to naše cestování jak se patří užívat.
Když se zpětně dívám na těch pár posledních dní strávených v horách, tak musím říct, že Tino zde došel dvou poznání/lekcí a já jednoho.
První Tinovou lekcí nebylo nic jiného než toaleta. Na nádraží v Chiang Mai jsme měli dvě hodiny čas než nastoupíme na cestu smrti do Pai. Mnoho lidí hodnotí tento úsek jako úchvatný zážitek, dle mého názoru se jedná o peklo horoucí. Je to 130 kilometrů zatáček, zákrutů a kopečků. Já už tenhle křest jednou absolvovala, takže jsem Tina předem varovala aby se přichystal na nejhorší. Před cestou jsme šli oba ještě na záchod, ale jaktěživ mě nenapadlo, co to pro něj bude znamenat. Podle šoku zračícího se v jeho očích byste řekli, že se právě účastnil rituálního zabíjení varana s následným pitím krve a pojídáním útrob.
"To to jako takhle bude vypadat pořád?! Co máš s tou dírou v zemi proboha dělat? Jak si má člověk dojít na velkou?! To mám dvacet minut čupět? O co se má člověk opřít? Já to tady nezvládnu, jestli to takhle bude odteď vypadat pokaždé!" Tino poprvé navštívil turecký záchod... A musím uznat, že turecký záchod na nádraží za 3 bahty je opravdu velice autentický.
Trochu klidu do duše mu až vnesly normální záchody v Pai, i když bylo úsměvné vysvětlovat mu přes dveře na co je ta káď s vodou, šlauch a naběračka.
Druhé prozření se týkalo spíš samotného pocitu bezpečí. Už v Bangkoku jsem si všimla, že Tinova ledvinka je neobvykle těžká a nic se do ní nevleze. Na dotaz, co v ní tahá jsem dostala opravdu úchvatnou odpověď. "Opatření proti únosu." Tino postupně vytáhl z ledvinky nůž, manikůrní nůžky, vývrtku a sadu paklíčů (později mi bylo vysvětleno, že to jsou multiklíče). Pardon, nezlobte se na mě, ale tomu se člověk musí zasmát. Už vidím Tina, jak únoscům opraví kolo multiklíčem, udělá manikůru, otevře vínko a k tomu nakrájí klobásku k přikusování. Věřím, že po takovém servisu by ho únosci mile rádi pustili a ještě mu dali dvacku na taxík. Už vidím "Bohunu v Maroku" z Líbáš jako ďábel. Místo výkupného by mi únosci nabídli odškodné výměnou za to, že si ho odvezu. Ať už ale Tino se svou výbavou chtěl dělat cokoliv, už se asi cítí bezpečněji a s sebou tahá jenom vývrtku.
Co se týká mého poznání, tak se samozřejmě nejedná o nic jiného, než o masáž. Za mě je toto ta nejcennější služba v celé Asii. Kde si v Česku dopřejete tak luxusní službu za pár kaček? Už v Bangkoku jsme na pár masáží zašli a i Tino tomuto kouzlu propadl. Což je celkem obdivuhodné. Nejen, že je na nohy velice lechtivý, ale dle mého názoru, by na své ostré trojúhelníkové malíčky měl mít zbrojní průkaz. Vzhledem k tomu, že se ale doposud žádná masérka ani masér nepořezali, tak foot massage má zelenou a my i v Pai na jednu zamířili. K mému štěstí jsem vyfasovala velmi impozantní starší paní s rukama, za které by se nestyděl kdejaký pekař. Nohy mi masírovala jako dva bochníky a já si to jak se patří užívala. Na druhou stranu, když jsem po očku koukla na Tina, tak dle jeho stisknutých víček a cukajících rtů mi bylo jasné, že to asi není úplně ono. Jestliže moje masérka připomíná pekaře, tak jeho mladá slečna bude spíš kuchtík, co potírá tinovy bochníkové nožky vajíčkem a to za pomocí péřové špachtličky. Ve snaze mu trochu pomoct jsem se snažila masérkám vysvětlit, že on je lechtivý, a že slečna může přitlačit. Což asi nebyl nejlepší nápad. Z Tinovy slečny se sice záhy stal pekař, ale z mého pekaře byl najednou kamenolomník, co mi drtí nohy o sto šest. Moje paní si ta slova vzala opravdu k srdci a teda musím říct, takovou masáž jsem doposud nezažila. Víčka teď pro změnu zavírám já a koutky úst mi taky cukají, jen z jiného důvodu. Obávám se, že od té doby mám nohy do O a těch dvanáct modřin bude asi taky odtamtud. Na konci masáže mi ještě šlapky pomoučnili dětským zásypem a mě nezbývalo nic jiného než s bolestným úsměvem poděkovat a odpajdat domů. Tino si masáž náramně pochvaloval.
Komentáře
Okomentovat