15. Festival světel a opouštění Thajska

-

 Náš pobyt v Thajském "ráji" se až neuvěřitelně rychle přiblížil svému konci. Jak jsem již psala na začátku, díky naléhavosti paní z check-inu jsme si zabukovali let do Hanoie. I teď po mnoha dnech mě tato hořká vzpomínka na vídeňské letiště velice rozčiluje. Tato zášť pramení ze dvou věcí.

Za prvé, pořád nesouhlasím s ženinýmy argumenty. Ještě v letadle jsme se seznámili s lidmi, kteří také měli pouze jednosměrný lístek do Thajska a nikdo jim na to neřekl ani popel. Takže si kladu otázku, proč nastal právě problém u nás? S tímto se ale asi dokážu časem smířit - zkrátka na problémy s dopravou máme štěstí. Ale s dalším důvodem mé zášti se jen tak nesmířím.

Následující důvod, proč jsem na onu paní z check-inu naštvaná je velice osobní a nejspíš jí do smrti nezapomenu, že nás donutila si novou letenku koupit. V tom zmatku a stresu na letišti jsme si totiž nemohli vybrat lépe. Náš let jsme zvolili na odpolední hodinu 27. listopadu. Čirou náhodou se přesně večer našeho odletu konal jeden z nejoblíbenějších a vizuálně nejzajímavějších festivalů celého Thajska.  Festival, který je nejvíce oslavován právě v Chiang Mai - naší poslední destinaci. Festival na který míří nespočet cestovatelů. Loy Krathong - svátek světel.  

Tento svátek, oslavuje očistu od negativní energie a neštěstí. Jedna se o harmonickou oslavu se symbolickým vypouštěním světla do našich životů. Takže vřelé díky, paní z přepážky chack-inu na vídeňském letišti - možná Loy Krathong mohl být naše jediná šance, jak se zbavit neštěstí na cestách a po měsíci smůly si zase trochu užít té štěstěny - my ho kvůli Vám propásli.... 


(hřeb festivalu) 

Už se vidím, jak pouštím lampión a sleduji, jak mé životní neštěstí opouští mé tělo a letí vzhůru do oblak. Smůla provázející mé cestování ze mne spadne a jako černá kaluž se vsákne do země pod mýma nohama. Jo, přesně takhle by to jistě bylo...

Možná kdybychom tehdy zůstali na festival světel, tak bychom teď neseděli na zadku v dřevěné boudě někde mezi rýžovými poli severního Vietnamu, neohřívali se nad bambusovým ohínkem, netřepali se zimou ve dvanácti stupních a stoprocentní vlhkosti a neutírali si nudle z nosu z příšerného nachlazení, které nás postihlo. Kdo ví... 

Co tím chci říct je to, že Thajsko jsme již opustili a naše cestovatelské neštěstí se nás stále drží jako klíště. Aspoň je to dobrodružství se vším všudy, ne? Takže hurá do severního Vietnamu! 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

21. Hello, It's me

-
Obrázek
 Poslušně hlásím, že po dobu našeho pobytu v Danangu se nic dalšího nestalo. Jen si pár lidí myslí, že jsem zpěvačka Adel a jedna historická památka byla opět zavřená. Na vysvětlenou: s Tinem jsme si pobyt v Danangu "užili" jak se patří. Jedinou významnou atrakcí města je Muzeum sochařství a to nás upřímně moc nerajcovalo. Co ale na celém pobytu bylo fakt peckovní? Rozhodně nedaleké městečko Hoi An. Paradox - Hoi An je mnohými nazýván "Nejkrásnější město Vietnamu" a to i přes fakt, že není tak úplně typické vietnamské město. (Co to asi vypovídá o vietnamské kultuře? :D ) Toto město je významným přístavem a již od pradávna se zde vyskytovaly čínské a japonské komunity. To se samozřejmě odráží i na vzhledu města. Nejenže zde najdete chrámy a komunitní domy s naprosto odlišnou architekturou, ale jedinečným symbolem města jsou lampióny a lucerny. I ve dne je město nádherné, to pravé však přichází s večerem, za tmy je totiž naprosto úchvatné (až na davy turistů...) Jestl...
Další informace

11. Neštěstí v Pai 2. část

-
Obrázek
 Jeden by řekl, že po takovém nočním zážitku jsme si už vybrali všechnu smůlu, kerá nás mohla potkat. Petronel si to nemyslel... Ráno po nočním maratonu jsme usoudili, že nemá cenu snažit se stihnout autobus v 8 hodin, na který jsme měli koupené jízdenky. Dřív než začaly Tinovy záchodové potíže, tak jsem sebrala odvahu a poprvé ve svém životě sedla na skútr a jela do města sama. Jezdí se zde v levo, což pro někoho, kdo má problémy s určováním stran už i za běžného provozu, je dosti matoucí. V naději, že Tino si dá artičok a bude mu líp, jsem koupila jízdenky do Chiang Mai na nadcházející den hned na první ranní spoj. Což se ukázalo, jako zbytečně vyhozené peníze. Teprve v 10 hodin ráno se zdálo, že Tino bude schopen pohybu. S batohy na zádech jsme se tedy vydali do města najít nový způsob, jak se dostat do Chiang Mai.  Mým plánem bylo jít na nádraží, koupit lístky do Chiang Mai a pak v Chiang Mai přestoupit a jet dalším spojem do Chiang Rai. Velice prosté. Z Pai se dá dostat j...
Další informace

20. Dodávkový šok a boty na platformě

-
Obrázek
Jak jste si jistě všimli, tak poslední dva příspěvky o Sapě nebyly zrovna extrémně pozitivně naladěné. Je pravda, že valnou část našeho pobytu jsme se spíš snažili vyhrabat ze špatné nálady, přesto ale se našly i chvíle, kdy se nám tam docela líbilo. Na jedno odpoledne se dokonce i vyčasilo a my mohli vidět tu nádheru, která se skrývala pod hustými mračny.  Poslední mírné stresy, které se Sapy týkaly se udály během našeho odjezdu. Mířili jsme do Danangu, což mělo být s přestupem v Hanoi asi 20 hodin jízdy. Pro tuto speciální cestu jsem nám na internetu koupila lístek do VIP autobusu se soukromými lehátky. Avšak mírný infarkt jsem prodělala, když nás (a dalších 24 cestujících) pouze vietnamsky mluvící Vietnamec naládoval i s bágly do dodávky a odmítl nám vysvětlit, proč nejedeme soukromým autobusem. Mé už tak otřesené já dostalo druhý infarkt, když mi Vietnamec na vysvětlenou podal telefon s esemeskou "Omlouvám se, nejsem zde toto ráno. Pojedete navazujícím autobusem do Hanoie......
Další informace