19. Objevování místních specialit
Sapa nám dala co proto. Všude mlha, mokro a bláto. Do toho všeho připočtěte internet plný veselých předvánočních fotek, slogany "Na Vánoce s rodinou", heštegy "kolečně_sníh a máte recept na splín jako vyšitý. Blížily se Vánoce a my na tomto nehostinném, bohem zapomenutém místě dostávali menší záchvaty osamělosti. Všichni si hoví doma v teple s rodinou a my bojujeme o holý život někde v severním Vietnamu.
Náladu nám trochu zvedla návštěva turistického centra Sapy. Je nutné podotknout, že Sapa velice intenzivně připomíná alpská městečka v zimní sezoně. Dřevěné domky, vánoční světýlka a obchody se sportovním a zimním oblečením. Možná této podobě pomohla ona mlha, tak či onak ani já ani Tino jsme se nezbavili pocitu, že procházíme italskými uličkami v lyžařském středisku. Jediným znatelným rozdílem byl nespočet obchodů nabízejících masáže zad a chodidel.
Příběh, se kterým bych se vám dnes chtěla svěřit, se ale netýká podoby Sapy s Itálií, jedná se o ponaučení v podobě vaječné kávy. Tato místní specialita se skládá z espressa a rozšlehaných žloutků s cukrem. Zajímavost: tento recept pochází z roku 1946, kdy ve Vietnamu nastal nedostatek kondenzovaného mléka (to se tradičně přidává do pravé Vietnamské kávy). Vynalézaví baristi jej tedy začali nahrazovat právě vaječnými žloutky. Samozřejmě nebyla bych to já, abych to nechtěla vyzkoušet, že? Příležitost se mi naskytla právě v den naší procházky Sapou. S nadějí v hlase jsem se optala servírky, zdali egg-coffee mají a ta k mé spokojenosti kývla, že ano. Aleluja! Už od Hanoie jsem se na kávu ptala v každé námi navštívené kavárně a vždy mi bylo řečeno, že takové kafe nemají. Zpětně si říkám, že mě tolik zamítnutí mělo varovat, možná toto kafe není pro mě tou nejlepší volbou. Ale co už, škoda plakat nad rozlitým mlékem. Stalo se a já si nakonec ten vaječný driák dala.Světě div se, vůbec to nebylo špatné. Spíš takový dezert. Vždyť už naše babičky říkaly, že žloutek s cukrem je nejlepší na bolesti v krku! Tak co zlého by se mi mohlo stát?
Můj blažený úsměv mi zmizel z tváře o několik okamžiků později. Po návštěvě kavárny jsme se s Tinem rozdělili. Já šla na reflexní masáž nohou a on si šel číst knížku do čajovny opodál. "Jsem po nemoci a nenechám na sebe sahat někoho cizího. Bude mě to lechtat, pšíknu si a vyletí mi nudle z nosu." uznávám, že jeho důvody byly oprávněné.Já se ale nenechala odradit, pohodlně jsem se usadila na masérské křeslo a trpělivě vyčkávala příchodu masérky. Jako měsíček na hnoji jsem se usmívala na všechny kolem a tetelila se blahem, že za pár minut budou mé nožky jako v nebi. Od první chvíle co jsem viděla masérku mi bylo jasné, že tato masáž bude stát za to. Profesionál každým coulem tato madam. S energickým švihem si vyhoupla mé kopýtko na stoleček a rázným pohybem rozetřela olej po šlapce. "Hoho, tomu říkám relax" blesklo mi hlavou a já se zavřenými víčky zabořila záda do křesla ještě hlouběji. Nenadále blump v dolní části břicha mě však vytrhlo z blaženého pocitu a já s hrůzou vytřeštila oči.
Masérka v ruce držela dřívko a s překvapivou silou jím přejížděla do chodidle. "Okey" zeptala se mě. S křečovitým úsměvem jsem přikývla. Tak tohle bude opravdu něco. Pnutí v břiše trochu zesílilo, střevní motolika jela jako o závod. Začala jsem se trochu potit. Horlivě jsem přemýšlela co dál. Záchody zde sice měli, ale paravan oddělující salon od toalety mi nepřišel zrovna zvuko-čicho těsný. Pro ty, kdo se moc neorientují v reflexologii nohy:
"Princip reflexní terapie spočívá v tom, že existují určité reflexní body na nohou a rukou, které jsou energeticky propojeny s orgány a částmi těla prostřednictvím energetických kanálů v těle. Reflexolog se snaží aplikací tlaku na reflexní oblasti odstranit energetické blokády a podporuje tím tak zdraví těla. Mimo to také pomáhá vyrovnávat nervový systém a stimuluje uvolňování endorfinů, které pomáhají snížit bolest a stres."Božínku to bylo kombo. Masérka našla můj zablokovaný střevní reflexní bod, čím víc se jej snažila rozmasírovat, tím víc jsem se snažila jej blokovat. Chybělo málo abych ji tu hůlku vytrha a řekla jí "Tak a dost slečinko!" Můj stresový level rozhodně neklesal, ba právě naopak stoupal vysoko vzhůru. Začala jsem se potit. Abych zamaskovala rostoucí koláče v podpaží, přitáhla jsem si salónem nabízenou deku těsně k bradě a se semknutými víčky doufala, že to utrpení brzy skončí.
No... co k tomu víc říct? Buďto byla chyba na vaječné kávě nebo reflexologie nohy opravdu funguje. Tak či onak, vše dopadlo docela dobře, já skoro se slzami na krajíčku masáž přežila a Tino si užil relax s knížkou v čajovně.
Komentáře
Okomentovat